Druhý týden

Tak jak to vypsat no. Tak začátek se uplně nepovedl, prostě jsem to nedokázala. Zlom ovšem přišel předminulé pondělí, kdy jsem se zvážila a vážila jsem neuvěřitelných 84,7 kg!!!! Jsem se málem zhroutila. Ale nakoplo mě to, že takhle kdybych to vedla dál, budu mít za chvíli metrák. Takže se tedka držím, neprasim se, sice jsem přes víkend s manželem grilovala, ale měla jsem jen hromadu zeleniny a dip z nízkotučního tvarohu s česnekem. Dnešní váha 82 kg. No. Hrozný je, že když člověk přibírá, tak si kilo dvě omlouvá, že to nic není a za chvíli je z toho kil dvacet. Ale teprve když hubne tak vidí, jak je každé kilo neskutečně znát. Už po dvou kilech pryč mám motivaci... Opět vidím, jak je nejtěžší prostě začít. Ale jakmile člověk vidí sebemenší uspěch, tak to motivuje a žene dál.

Je to neuvěřitelný, ale tloušťka a tuk mění člověka nejen vzhledem, ale i psychikou a povahou. S každým přibraným kilem má člověk nejen méně energie, chuti na cokoliv, sebevědomí, je i podrážděnější, zlejší. Jen si to uvědomit ve chvíli, kdy se člověk přežírá, ve chvíli, kdy mu jídlo přínáší potěšení, asi jako droga. Je to všechno tak těžký.

Co se týká motivace, tak při tomto hubnutí mám ještě jednu motivaci. Chci vším tím projít a psát poznámky proto, abych mohla a uměla pomáhat ostatním. Vím, že lidí, kteří se trápí podobně jako já, je hodně. A nevědí. Mají otázky bez odpovědí. Trápí se. Těm bych chtěla být v budoucnu nápomocna. Proto si chci psát poznámky z cesty...až budu u cíle, u kterého já budu, nemusela bych si na vše podstatné vzpomenout:)